Teva cz

1.       Nejednotná výchova ze strany rodičů
Většinou se nejvíce problémů nadělá tím, že má otec jiné představy o výchově než matka. Zatímco jeden z rodičů prosazuje například řád, hranice a přímost, druhý rodič je zastáncem názoru, že když dítě omezujete v jeho výchově, deformujete ho a vytváříte mu zbytečná traumata, která negativně ovlivňují jak jeho život a vnímání sebe sama či okolí, tak i jeho osobnost.

Jedná se pravděpodobně o to nejhorší, co rodiče mohou při výchově udělat. Děti se učí chování tím, že kopírují chování rodičů. Rodiče nemohou být před dítětem proti sobě, protože dítě nebude vědět, čích rozhodnutí se má držet a jaká pravidla platí, proto bude mít celý život problém s tím, že nebude věřit jedné ani druhé straně, nenaučí se řád a nebude schopné se přizpůsobit, což mu může vážně ublížit v kariérním i osobním životě.

2.       Nedůslednost při výchově
Pokud stanovíte dítěti pravidla, musíte je dodržovat. Pokud jim popustíte uzdu  a necháte je jednou jedinkrát mít to, co chtějí, tedy porušit pravidla, dítě si to zapamatuje a bude se dožadovat dalšího a dalšího porušení, protože když to šlo porušit jednou, půjde to zase. Tím otravnější bude chování dítěte a tím větší šance je, že se dopustíte křiku nebo uhození dítěte.

3.       Křik a výchova v afektu
Vztek, afekt a silné emoce k životu patří. Neměli byste své vzteklé příhody před dětmi krýt, protože dítě se pak naučí, že mít emoce je špatně, a proto by je mělo skrývat. Navíc emocionální volnost znamená, že dítě si nevychová trauma tím, že bude držet emoce v sobě a ubíjet se tím.

Ovšem velkou chybou je snažit se dítě ve vzteku vychovat. Například když ve vzteku přikážete dítěti něco udělat nebo se nějak chovat, případně dítěti řeknete do očí něco, co byste rozhodně s chladnou hlavou neřekli. Dítě si to zapamatuje na celý život. Pokud se to stane, musíte za dítětem jít, omluvit se mu a dobře si o tom promluvit. Vysvětlit mu, že jste to nemysleli vážně.