Teva cz

                Velikonoce jsou pohyblivým svátkem a slavíme je vždy první neděli po prvním jarním úplňku. Tato pravidla stanovil v roce 325 První nikajský koncil. Křesťanské pojetí Velikonoc trvá již tedy velmi dlouho, ale jejich kořeny sahají ještě mnohem dál do historie lidstva. Od svého počátku jsou provázány s židovskou oslavou Pesahu, jejíž prvky v sobě dosud nesou, ale také splynuly s pohanskými slavnostmi, které oslavovaly konec zimy, příchod jara a začátek nového života. Díky tomu můžeme ve velikonočních tradicích nalézt směs různých zvyků. Některé z nich patří minulosti, jiné se udržely do dnes. Připomeňme si tedy čím žili naši předci a jaké tradice stále ještě dodržujeme.
 

Ve středu se nemračte

               
                Poslední neděle před Velikonocemi se nazývá květná neděle a po ní následuje pašijový, svatý nebo také velký týden, kdy se ráno slouží mše, při kterých si křesťané připomínají důležité události před ukřižováním a vzkříšením Ježíše Krista. O modrému nebo žlutém pondělí, šedivém úterý a sazometné středě se ve všech obydlích  ve velkém uklízelo, vymetal se nepořádek, pavučiny, saze z komína a upravovalo okolí domu.

                Škaredá středa dostala své označení podle Jidáše, který zradil Krista za třicet stříbrných. V tento den bychom se na sebe neměli zlobit a mračit, protože jinak se budeme mračit každou středu po celý rok. Zelený čtvrtek je dnem odpuštění a  když se s nikým nepohádáte, všechny rozepře se vám budou vyhýbat. Taky se nemá od nikoho nic půjčovat a peníze si k vám pak sami najdou cestu.
 

Ve čtvrtek odletí zvony do Říma

               
                Dříve se o zeleném čtvrtku vstávalo velmi brzy, hospodyně ještě před rozedněním zametly dům a smetí odnesly na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. Kdo stihl před východem slunce zatřást ovocnými stromy, ten si zajistil bohatou úrodu a vše co se v ten den zaselo dobře rostlo.

O zeleném čtvrtku se má jíst jídlo z jarní zeleně, které zajistí zdraví po celý rok, také se pečou jidáše, sladké pečivo z mazancového těsta potřené medem, které chránilo proti hadímu uštknutí a vosím žihadlům. O Zeleném čtvrtku si křesťané připomínají poslední večeři Páně, při které Ježíš Kristus ustanovil Svaté přijímání. Večer pak odlétají zvony do Říma, v kostelích se až do Bílé soboty  nezvoní. Namísto zvonů chodí děti s řehtačkami a jejich zvuk vyhání nečisté síly z domů.
 
V pátek se otevírají poklady
 
                Na Velký pátek si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista. Je to tedy den smutku a tichého rozjímání. Podle evangelií Ježíš zemřel ve tři hodiny odpoledne a na památku jeho utrpení se v tento čas konají pobožnosti. O Velkém pátku křesťané drží půst a také by neměli hýbat se zemí. Velký pátek je spojen s mnoha pověrami a kouzly. Ve skalách se otevírají poklady a voda v horských pramenech se prý mění na víno…Kdo ví co je na tom pravdy? 
 
Beránek, mazanec i velikonoční nádivka
 
                O Bílé sobotě se neslaví mše, podle tradice křesťané oplakávají Krista. V dávných dobách hospodyně ještě před východem slunce zametly dům, aby se v něm nedržel žádný otravný hmyz a aby bylo stavení celý rok čisté, zametalo se novým koštětem. Dívky, které chtěly být krásné, se ještě  před východem slunce omývaly rosou. Hospodyňky chystaly velikonoční nádivku, pekly beránky, mazance a další dobroty. Muži pletly se pomlázky z vrbového proutí a děvčata zdobila vajíčka.

                I o Bílé sobotě bylo zvykem jít na zahradu, zatřást stromy a probudit je k životu. Bílou sobotou také končil půst a všichni se zase těšili na maso, taneční zábavy a další potěšení. V noci ze soboty na neděli nastává Velká noc, při které došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. V Neděli velikonoční se konají velké slavností mše, světí se pokrmy a zelené ratolesti. Dříve bylo zvykem, že hospodář donesl na zahradu, na pole a do studny kousek svěceného jídla a vína, aby měl dobrou úrodu a dostatek vody. 
 
A v pondělí se těšte na pomlázku
 
                Velikonoční, neboli červené pondělí se neslo v duchu pomlázky a koledování. Každá žena a dívka by měla být o Velikonočním pondělí pošlehána pomlázkou z vrbových prutů, aby byla celý rok svěží a zdravá. Odměnou za to byla vajíčka a malované velikonoční kraslice. Jinde zase něžné pokolení muže polévalo vodou. Odpoledne se neslo v duchu návštěv, hodování a dětských her a večer se mládež scházela v hospodě při muzice. V úterý v některých krajích na oplátku vyšlehala děvčata chlapce a jinde se všichni šlehali navzájem. Tímto dnem také pomlázka končila.

                A co vy a Velikonoce? Obnovíte některý ze zapomenutých zvyků, nebo dáte přednost klasice? Ať již se rozhodnete jakkoli, určitě jsou Velikonoce příjemným zpestřením jarních dnů a možností, jak si je užít se svými přáteli nebo rodinou.